Jeden komentář k “Zelené předsednictví aneb Česká republika bude světovým vyjednavačem pro životní prostředí”

1. Ing.Milan Jermář, DrSc. says:

   02.25.2009 at 7:39 pm

   Vážení,

   V roce 1982 jsem varoval před možným oteplením, rotán´m ledu Arktidy atd. svou českou publikací Vliv člověka na oběh vody. Pak jsem se věnoval této problematice prakticky, na př. organizací založení Energy Engineering Interrnational v Mnichově v roce 1983, zaměřené na podporu rozvoje obnovitelných energií, jejich projekty v Azii, Africe, projekty pro zvýšení produkce potravin rozvojových zemí, atd.
   Vzhledem k tomu, že v knihkupectvích byly až do října 2008 dostupné jen publikace, bagatelizující zprávy IPCC, napsal jsem knihu GLOBÁLNÍ ZMĚNA a předložil ji nakladatelství Academia v únoru 2008. Přislíbil jsem její spolufinancování ve výši 100tisíc Kč za příslib, aby vyšla do října 2008,. Přesto dosud nevyšla.
   Obsah jsem loni předložil panu šéfredaktoru Šimečkovi. Zasílám jej znovu, poku byste měli zájem o praktická opatření v jednotlivých rezortech.
   Prosím o pozvánky na odborné debaty – přijedu z Mnichova.
   Srdečně
   Milan Jermář

   GLOBÁLNÍ ZMĚNA

   Cesta ze světového chaosu do budoucnosti
   Ing. Milan Jermář, DrSc.
   2008
    

   OBSAH PUBLIKACE:

   1. Úvod
   2. Souvislosti meteorologie a klimatologie s přírodou a vývojem společnosti
   3. Klimatický systém a energetická bilance
   4. Atmosféra a její skleníkový efekt
   5. Cirkulace světového oceánu a vzdušné proudění
   6. Prehistorické a historické změny klimatu
   7. Hydrologický cyklus
   8. Změna teploty atmosféry
   9. Projevy globálního oteplení
   10. Klimatické modely
   11. Průmyslová výroba
   12. Energetika
   13. Urbanizace
   14. Doprava
   15. Biosféra a lesy
   16. Zemědělství
   17. Odpadové hospodářství
   18. Vodní hospodářství
   19. Ochrana proti povodním
   20. Dohody o mezinárodní spolupráci
   21. Závěry

   Doslov

   Seznam literatury

   SOUHRN
   Lidská společnost se nachází na scestí. Prostřednictvím vynikajících odborných znalostí a rozsáhlých technických schopností dosahuje přesvědčivých hospodářských úspěchů, zejména v Číně, Indii, Brazílii atd., jež byly až do poloviny 20.stol. rozvojovými zeměmi. Většina států se však nezabývá možnostmi racionálního usměrnění demografické exploze, negující výsledky hospodářského rozvoje a ohrožující budoucí soužití. Plýtvá energií, plení neobnovitelné přírodní zdroje a znehodnocuje prostředí, jež budoucí generace potřebují pro svůj život. `Bohaté státy žijí na dluh, rozdíl mezi bohatými a chudými státy, národy i bohatými a chudými lidmi roste. Lidstvo směřuje ke kolizi se svou vlastní budoucností.

   V 18. století, s průmyslovou revolucí se zbavila své přímé závislosti na sluneční energii a začala hromadně vyrábět energii z fosilních zdrojů, jež vznikly rozkladem organické hmoty za milióny let působení sluneční energie. Vedlejší, původně nesledované účinky průmyslové či zemědělské produkce a výroby energie spalováním fosilních zdrojů dosáhly ve 20. století globálního rozsahu. Množství energie, manipulované při výrobě či válečných zásazích, přestalo být zanedbatelné ve srovnání s energií regionálních přírodních procesů. Změny a devastace zemského povrchu a jiné důsledky aktivit naší generace jsou srovnatelné s výsledkem činnosti všech generací od vzniku lidského druhu.

   Čerpání zdrojů surovin se řídí hospodářskými potřebami, z nich velká část je nehospodárná. Nadřazenost hospodářské argumentace a také korupce přispívají k tomu, že zdroje jsou využívány do značné míry nekontrolovaná, bez ohledu na potřeby jiných národů či příštích generací, i když neobnovitelné zdroje energie, ložiska, zásoby některých z nich budou vyčerpány v historicky krátké době. Tato situace je kritická, avšak určité přírodní jevy, na příklad výbuch megasopky či dopad asteroidu, mohou způsobit katastrofy podstatně větší. Nastávají jen jednou za deset či sto miliónů let, a nelze jim zabránit.

   Pracovní síly, prostředky a zdroje dávné minulosti byly mnohokrát menší a zvládaná energie nepatrná ve srovnání s energií přírodních procesů. Starověké civilizace dokázaly již před třemi tisíciletími ovlivnit přírodní procesy rozsáhlých území nevratně a ke své škodě: Některé z nich nechtěnou změnou odrazivosti i toků sluneční energie a vypleněním přirozené vegetace, tedy neočekávanými důsledky své hospodářské, zejména zemědělské činnosti. Bezprostřední příčinou jejich úpadku byly však společenské rozpory a následné válečné devastace. V současnosti pak na pustých územích kdysi bohatých civilizací Elámu, Sistánu a dalších, jen desetina či setina tehdejšího počtu obyvatelstva bojuje o pouhé přežití. Archeologové zkoumají trosky sídlišť a rozsáhlých paláců na pomezí Iránu a Afghánistánu. Ram Shahrestan, bývalou metropoli Sistánu, kde působil Zarathustra a odkud pocházel Rostam, hrdina eposu Shahnameh, však zatím ani nedokázali lokalizovat.

   Voda a vzduch jsou podstatnou částí všech organizmů, pronikají podpovrchovou sférou Země, tvoří její atmosféru a zprostředkovávají přírodní procesy, projevující se pohybem hmoty. Část biosféry, ve které se projevuje vzájemná závislost různých druhů živých organizmů a neživých minerálních substancí vytváří ekosystémy, jež se mění v souvislosti s vnějšími podmínkami. Vodní plochy a vegetace, zejména přirozené lesy, odebírají oxid uhličitý z atmosféry, za přítomnosti chlorofylu jej využívají při procesu fotosyntézy k tvorbě organické hmoty, čímž až do 19. století se udržel jeho stálý obsah v atmosféře.

   Slunce dodává zemskému klimatickému systému krátkovlnným zářením energii, jež se od povrchu Země odráží jako dlouhovlnné záření. Jeho energie sice sílí od jeho vzniku, avšak tak pozvolna, že je to i v měřítku tisíciletí zanedbatelné. Množství této energie klesá se čtvercem vzdálenosti od Slunce rozptylem klesá a kolísá v rozmezí 1 tisíciny. Dráha Země kolem Slunce je nyní téměř kruhová a periodicky se mění. Snižováním její excentricity a naklonění zemské osy se zvyšuje roste přísun sluneční energie na Zemi. Zvyšováním excentricity roste největší vzdálenost od Slunce a periodickým napřimováním zemské osy klesá přísun energie zejména do polárních oblastí Země. Poklesne-li na severní polokouli pod kritickou hodnotu, sněhový pokryv minulé zimy v létě neroztaje úplně a zvýší tím odrazivost energie. V průběhu tisíciletí pak tento pokryv narůstá dále a tím vzniká ledová doba.

   Na zemské klima a počasí působí také mořské proudění, skleníkový efekt a zastínění oblaky i aerosoly, prachovými částicemi z pouští, sopek a průmyslu, rozptýlenými ve vzduchu a podporujícími tvorbu nízkých mraků. Skleníkové plyny, především oxid uhličitý, oxid dusný, methan, ozon i fluorované uhlovodíky odrážejí spolu s vodními parami část zemského dlouhovlnného vyzařování a umožňují tak existenci života. Bez skleníkového efektu by průměrná teplota povrchu Země poklesla z dnešních 14,7oC na -18oC. Před sto lety Svante Arrhenius, nositel Nobelovy ceny, upozornil na to, že zdvojnásobí-li se obsah oxidu uhličitého ve vzduchu, zvýší se teplota vzduchu o 4-6oC. Nemýlil se ve svém odhadu, avšak podcenil dosah a rozsah negativních důsledků tohoto oteplení.

   Skleníkové plyny unikají z půdy i z moří. Uvolňují se sopečnou činností, kácením lesů a jejich vypalováním, jimiž se ještě v mnohých zemích světa ilegálně získává zemědělská půda, emisemi průmyslu, energetiky, dopravy, domácností. Obděláváním půdy, zejména pěstováním rýže a také chovem dobytka (a rovněž z moří a z půdy i při důlních a vrtných pracích) se navíc uvolňuje metan, jehož skleníkový efekt je ve srovnání s oxidem uhličitým třiadvacetinásobný. Nejlidnatější státy světa, Čína, Indie, Indonésie, Brazílie, se rychle rozvíjejí a zamoření atmosféry skleníkovými plyny urychlují. Díky technickému pokroku však nedochází k výraznému zvýšení produkce skleníkových plynů na obyvatele. Až do padesátých let 20. stol. kolísaly průměrné roční teploty mezi +13,5 až +14oC. Průměrná teplota přízemní vrstvy atmosféry od té doby stoupla interakcí přirozených faktorů a lidských aktivit o 0,7oC. Světová energetická rada, World Energy Council, tvořená zástupci výrobců energie z celého světa i Mezinárodní agentura pro energii, International Energy Agency, upozorňují, že k roku 2050 se energetická poptávka zdvojnásobí a pak dále poroste. Globální teplota bude tak s velkou pravděpodobností stoupat o dalších 0,2oC každých deset let. Změny klimatu závisejí na dodané energii, rostoucí se čtvrtou mocnině absolutní teploty, a o důsledcích změn nerozhoduje průměr, ale extrémní hodnoty, jež se radikalizují v korelaci s touto čtvrtou mocninou.

   V naší klimatické oblasti mírného pásma se zvyšuje hlavně četnost a intenzita srážek a souvisejících povodní. Vegetační období se prodlužuje, některé rostlinné a živočišné druhy pozvolna přesouvají severním směrem, výnosy zemědělství a lesnictví se mohou dokonce zvýšit. Globální změny počasí nastávají z hlediska délky lidského života pomalu, a jsou časově zpožděné. Katastrofami se projevují se jen občas, a ty jsou většinou vzdálené. Ve velehorách tají ledovce, i v Himalájích, čímž je mnohamiliónové obyvatelstvo ohroženo snížením dostupnosti vody i poklesem produkce rýže, jejich základní stravy. Ledovce Arktidy tají intenzivně, letos tam stoupla teplota dokonce o 5oC proti normálu, pobřeží Antarktidy tát začíná. Roztaživostí oteplené vody stoupá hladina oceánů, pobřeží a nízko položené ostrovy jsou častěji přelévány bouřemi. V subtropických územích je úroda častěji ohrožována suchem a stoupajícím zasolením půdy. V chudých oblastech afrického Sahelu i v bohatých státech západu USA se po desetiletí snižuje dostupnost vody pro zemědělství, zvířenu i člověka. Markantně tam klesá produktivita zemědělské výroby. Zvyšují se ceny potravin. Způsobí-li oteplení únik metanu z permafrostu či polárních moří, zradikalizuje se klima rychleji. Oteplením budou postiženy především vzdálené, většinou chudé země subtropického a tropického pásma a tak to naše veřejnost to jako ohrožení nevnímá. Podobně reagovala i na včasná varování před současnou světovou finanční a vznikající hospodářskou krizí.

   Odborníci usilovali o kvantifikaci problematiky omezených přírodních zdrojů a vlivu člověka na podnebí od 70. let minulého století velmi intenzivně, zejména z iniciativy OSN a jejích dceřinných organizací: Světové meteorologické organizace WMO, Světové organizace pro výchovu a vzdělání UNESCO, Světové organizace pro výživu a zemědělství FAO, Světové zdravotnické organizace FAO. Autor se na těchto aktivitách podílel v rámci spolupráce s Centrem pro přírodní zdroje a dopravu OSN v New Yorku. Usiloval i o jejich začlenění do aktivit tehdejšího českého ministerstva lesního a vodního hospodářství. V brožuře Vliv člověka na oběh vody upozornil na řetězec globálních následků, jež zahrne zvýšení teplot a intenzifikaci srážek i tání arktického ledu (str.48). Zavedl tuto problematiku do učebního plánu vodohospodářských průmyslových škol v Čechách i na Slovensku, postgraduálního studia ČVUT a do relaci Českého rozhlasu pro základní školy. Vydal tři publikace, požadující především úsporné využívání přírodních zdrojů. Jednu ministerstvo zkonfiskovalo a vydání čtvrté v nakladatelství Academia zablokovalo. Autor ji vydal anglicky v nakladatelství Elsevier s titulem Water Resources and Water Management.

   Ani jistota globální katastrofy nemusí změnit kolektivní chování lidstva tak, aby bylo schopné apokalyptické hrozbě čelit. Ve vládách některých mocných států se dosud neprosadila, z podstaty demokracie samozřejmá, společná odpovědnost všech politiků a manažerů za budoucnost lidstva. Rozhodují tam ekonomické zájmy, zájmy těch, kdo jsou u moci. Výsledky všech jednání závisejí na tom, přijmou-li představitelé všech států, bohatých i chudých, svoji část odpovědnosti za budoucnost světa a zajístí-li provedení stanovených opatření. Náklady na zpomalení nebo snad i na odvrácení globální katastrofy, na omezení globálního oteplení na 2oC, jež zajistí přijatelný setrvalý stav, mají podle odhadů světových ekonomů dosahovat pouhé jedno procento světového HDP a jsou tedy podstatně nižší než náklady, vydávané na zbrojení a války a ztráty světového hospodářství za současné krize..
   Globální oteplení
   Fosilní zdroje energie vytvářela příroda milióny let samočinným odstraňováním emisí CO2 z atmosféry. Hluboko pod zemí a v mořích vytvořila zásoby fosilních paliv, jež od průmyslové revoluce využívaly především evropské státy a Spojené státy americké. Zajistily si tak svoji vysokou úroveň na úkor chudých států i chudých lidí a na úkor budoucích generací, jimž vyčerpaly značnou část surovinových zdrojů. Rozvíjející se státy, především Rusko, Čína, Indie, Brazílie, Mexiko tento náskok bohatých v současnosti dohánějí. Přispívají tím čím dále tím pronikavěji ke globálnímu oteplování. Současný neúsporný způsob konzumního hospodářství, kdy výrobci ani spotřebitelé nedbají o co nejvyšší úspornost využívání zdrojů, přejímaný postupně i rozvíjejícími se nejlidnatějšími zeměmi světa, čerpá nadměrně i neobnovitelné přírodní zdroje a zbytečně zvyšuje produkci skleníkových plynů, jež způsobují globální oteplování. Intenzifikuje tak klimatickou změnu a její negativní důsledky. Měřeno podle ekvivalentu CO2 produkuje náš průmysl, energetika, doprava atd. na obyvatele větší množství skleníkových plynů než Rusko, jehož rozloha je dvouset-násobná, a téměř tolik CO2 na hlavu ve srovnání se Spojenými státy, jejichž HDP na obyvatele je téměř desetinásobný.

   Současná produkce emisí dosahuje 46,3 Gt CO2/rok. K roku 2030 pravděpodobně stoupne na 57 Gt CO2/rok. Na globálním oteplování se od průmyslové revoluce podílely přírodní faktory v průměru šestkrát méně než hospodářský rozvoj, provázený plýtváním. Podklady vypracované IPCC považují vzestup teploty do 2oC za limitní. Dosáhne-li ekvivalent CO2 hodnot 535-590 ppm, stoupne průměrná teplota o 2,8-3.2 oC. Zvýšení průměrné teploty o 4 až 6oC vyvolá národohospodářské ztráty v hodnotě mnoha bilionů dolarů i nevratné a rozsáhlé ekologické důsledky. Proto je nutno, aby množství ročních emisí začalo klesat nejpozději v roce 2015, kdy by mělo dosáhnout nejvýše koncentrace 490 ppm ekvivalentu CO2. Tento termín však bohužel se již nezdá být realistický, zejména proto, že opatření v zemědělství a lesnictví se projeví nejdříve k roku 2030.

   Nadměrné globální oteplení způsobily čtyři základní faktory:
   1. průmyslový rozvoj, jehož průvodním jevem je nadměrné zmnožení skleníkových plynů v atmosféře, založený na plýtvání, nadbytečné spotřebě surovin a dalších přírodních zdrojů, spálení velké části fosilních paliv během necelých tří století, snaha o maximální zisk a nadměrným životním standardem na úkor chudých,
   2. demografická exploze, neřízený exponenciální růst populace ze 2. mld v roce 1927 na dnešních 6,5 mld., a pravděpodobný dvojnásobek po roce 2050,
   3. lidskou činností omezovaná a dále ubývající přirozená schopnost biosféry, jež tento přirozený, avšak hospodářským rozvojem zmnožený jev nedokáže zvládnout v potřebném rozsahu,
   4. nízký stupeň znalostí a odpovědnosti většiny hospodářských a politických představitelů minulosti a jejich snaha po maximálním životním standardu a maximálním zisku.

   Problémem budoucnosti lidstva je rovněž nadměrné využívání neobnovitelných a poškoditelných přírodních zdrojů, na mnohých místech až do jejich úplného vyčerpání či zničení:
    neobnovitelných zdrojů energie a surovin včetně dřevní hmoty, užívané pro palivo v domácnostech chudých regiónů,
    vodních zdrojů a to především zdrojů pitné vody, fyziologicky prospěšné, ale i zdrojů využívaných pro zásobování průmyslu a závlahy, zvyšující produkci potravin,
    plenění přírodních zásob potravin na souši i v mořích, krmiv pro chov dobytka i ničení mikroorganizmů v oceánech, čímž se zabraňuje přirozenému růstu korálových útesů a decimují se stavy ryb a jiné mořské potravy.

   Dosavadní hospodářský rozvoj není trvale udržitelný, avšak naprosto potřebný pro dosažení standardu, při němž by se na výsledcích globální ekonomiky podílel co největší počet obyvatel co nejrovnoměrněji. Světovým vítězstvím kapitalizmu nad socialismem zmohutněly a zrychlily se globální finanční toky, jejichž prostřednictvím dnes unikají nesmírné finanční prostředky státním kontrolám a zdanění. Tímto únikem se zmenšují možnosti sociálního přerozdělení a tak zůstává 90% bohatství soustředěno v rukou 1 % bohatých a 220 miliónů lidí ročně umírá hladem.
   Omezení emisí
   Interkontinentální politika snížení obsahu skleníkových plynů by měla sledovat tato kritéria:
   1. snížit specifickou potřebu energie, nahradit energii z fosilních zdrojů obnovitelnými energiemi, případně atomovou energií při zvýšení bezpečnosti její výroby,
   2. snížit obsah skleníkových plynů v atmosféře zalesněním účelnými zemědělskými praktikami a zvýšením schopnosti moří poutat oxid uhličitý, případně dalšími technickými opatřeními a tím omezit zvyšování globální teploty,
   3. optimalizovat využívání surovin a všech zdrojů, materiály recyklovat a maximálně využívat bezodpadové technologie,
   4. optimalizovat průběh proudů materiálů a zboží minimalizací dopravních vzdáleností a investičních i provozních nákladů.

   Snižování emisí skleníkových plynů, zejména CO2 lze docílit:
   1. zalesněním a náhradou vykácených lesů rekultivací
   2. náhradou fosilních paliv obnovitelnými energiemi, využitím sluneční, vodní, mořské, větrné, geotermické a dočasně i atomové energie, technické zajištění výkyvů výroby energie a její spotřeby inovačními postupy, nejen akumulací vody v nádržích a přečerpávacími elektrárnami,
   3. náhradou fosilních pohonných hmot akumulovanou elektřino z obnovitelných zdrojů. Vodíkem, regenerovaným oxidem uhličitým a biopalivy při zajištění, aby jejich produkce nepustošila pralesy a nezpomalovala rekultivaci a zalesnění,
   4. odlučováním a zpracováváním CO2 v průběhu jeho produkce, jeho technologickou konverzí na pohonné hmoty,
   5. zvýšením efektivity průmyslové výroby, výroby tepelné i elektrické energie a dopravy a snížení spotřeby energie, produkující skleníkové plyny,
   6. zvýšením efektivity zemědělské výroby a přizpůsobení jejich postupů přírodě pro snížení produkce skleníkových plynů,
   7. snížením produkce skleníkových plynů v dopravě omezením letecké přesunem kapacit na pozemní hromadnou dopravu včetně vnitrozemské plavby, snížení váhy a spotřeby vozidel, zvýšení jejich efektivity a koordinací dopravních vzdáleností.

   Mezinárodní úsilí na zpomalení procesu oteplování atmosféry ve smyslu doporučení Mezivládního panelu pro změnu klimatu IPCC zahrnuje tři strategie
   1. změnu subvenční politiky produkce energie,
   2. založení fondů pro přenos technologií obnovitelných energií do rozvojových zemí, zastavení jejich odlesnění a podporu jejich zalesnění,
   3. podřízení těchto mechanizmů rámcové dohodě o obchodu s emisemi, založené na Kjótském protokolu a v dalším na smlouvě o ochraně klimatu, jež má být na základě mandátu světové klimatické konference na Bali podepsána v Kodani do konce roku 2009.

   Vnitrostátní opatření by se měla následně soustředit do pěti směrů:
   1. omezení porodnosti v zemích s populačním boomem, aby nevzrůstal nadměrně počet chudého obyvatelstva, jež neguje hospodářské výsledky na hlavu obyvatele zejména v rozvojových zemích,
   2. racionalizace nároků na surovinové zdroje a jejich přepravní vzdálenosti,
   3. rekultivace a zalesňování s cílem vytvoření takových biotopů, jež by maximálně pohlcovaly CO2, opatření pro zvýšení pohlcování CO2 oceány a půdou,
   4. oddělení a zneškodnění CO2 na místě, výroba pohonných hmot z CO2 a vody,
   5. postupné rozšiřování využívání všech hospodárných obnovitelných energetických zdrojů a případné dočasné krytí energetických potřeb atomovou energií.

   Mezivládní panel expertů pro změnu klimatu IPCC uvedl koncem roku 2007, že požadovaná redukce globálního oteplení na 2oC by zpomalila světový hospodářský rozvoj o pouhé 1 procento. Poradenská firma McKINSEY (2006) vyčíslila, že Evropská unie bude pro dosažení svého cíle snížení obsahu CO2 o 20% k roku 2020 potřebovat 60 až 80 miliard € ročně. Globálně budou tyto náklady činit pětkrát tolik. Podle odhadu britského ekonoma Sira N. STERNA (2006) působí tuna CO2 ztráty ve výši 67 € a při současném stavu techniky ji lze zneškodnit za 20 €, více než třikrát levněji. Náklady na zvládnutí klimatických změn zhospodárněním využívání energie a rozšířením technologií s nízkou produkcí emisí by dosáhly globálně 5,5 bilionů €. Je to pětina světové hospodářské síly, nákladově však nejvýše 1,2% roční světové hospodářské produkce. Tuto pětinu ztratilo ostatně světové hospodářství katastrofální deprese třicátých let minulého století, o něco méně na přelomu let 2007 a 2008 a v současné krizi podstatně více. Celkové finanční ztráty způsobené katastrofami uplynulých 25 let, radikalizovanými globálním oteplením, dosáhly 1,4 trilionu dolarů. S oddalováním potřebných opatření pro snížení emisí se příslušné náklady budou zvyšovat. Pokud se zamýšlené záměry nepodaří prosadit, vzniknou škody, jejichž rozsah bude ve srovnání s uvedenými náklady pětinásobný. Jejich urychlené prosazení naopak vyvolá boom některých odvětví.
   Politické aspekty
   Americká demokracie zachránila ve 20. stol. svět ve dvou světových válkách. Její vítězství v té třetí, studené, však nebylo ani triumfem Západu, ani trvalým užitkem pro celý svět. Naděje na to, že mírové uspořádání bude trvalé a že nastane „konec dějin“, se nesplnily. Ve 21. století totiž republikánská vláda G.W.Bushe spojila terorizmus islamistů mylně s iráckým režimem Saddáma Hussaina, provedla tam vojenský zásah proti vůli OSN i většiny národů, a po vítězství zanedbala povinnost stabilizace sekulárního režimu i v Afganistanu. Podpořila tak islámský fundamentalizmus, jenž vzbudila již v 70.letech destabilizací sekulárního režimu iránského šáha Rézy Páhlavího, což autor prožil v Teheránu. Vnitrozemská i zahraniční zadluženost USA a s ní související, pod záminkou svobody trhu nekontrolované hazardní spekulace a manipulace řady světových bank, vyvolaly pak současnou světovou finanční a hospodářskou krizi. O zvládnutí a změnu této situace usuluje vláda prezidenta Baraka Hussaina Obamy.

   Uvedené selhání může vést i k úvaze, zda současný systém nedemokratické, avšak pacifistické Číny, jež zřejmě bude během několika desetiletí hospodářsky nejsilnějším státem světa, není ekonomicky i morálně oprávněný. Je prodchnut pragmatičností, vyplývající z Konfuciova učení, založeném na hierarchii poslušnosti zdola a odpovědnosti za společné blaho shora. Hospodářský vzestup Číny o 1200% od roku 1980 je slibný, protože se na jeho výsledcích se podílí čím dál tím více občanů, včetně chudých. Nejen vlastních, ale z celého světa, jejichž standard zvyšuje levnými a čím dále tím kvalitnějšími výrobky. Hierarchické rozhodnutí čínské vládnoucí vrstvy, podporovat jen rodiny s jedním dítětem, chrání současný svět před rychlým přelidněním. Velkým problémem Číny je množství jejích menšin, Ujgurů i revoltujících Tibeťanů, tvořících pouhých 0,46% čínské populace a současná krize.

   Indie nezvládla na rozdíl od Číny problém populační exploze, ač se její vlády o to pokoušely i brutálními metodami nucené sterilizace. Její síla tkví v nesmírné zásobě pracovních sil mladé generace, představující téměř polovinu populace, ve vysoké vzdělanosti a modernitě její vedoucí vrstvy, jež se po studiu na nejlepších zahraničních univerzitách často vracejí do vlasti a v nevyužitých zdrojích surovin, zejména velkých zásob uhlí. 11% obyvatelstva vyznává islám a 85% hinduismus, nejstarší náboženství světa, jenž prostřednictvím dosud životného kastovního sytému omezuje individuální život. Současný hospodářský rozvoj Indie, navazující na tradice 18. stol., probíhá za ohromných sociálních rozdílů a při nedostatečné dopravní síti. Přivádí obyvatelstvo na cestu demokracie, po které dle mínění většiny světových politiků Indie přes 50 let kráčí.

   Současná síla Ruska nespočívá v armádě, jako v minulosti. Změnilo se v největšího světového producenta zemního plynu i nafty, jež v uplynulých 7 letech zvýšil svůj HDP 3,6krát a platy svých obyvatel téměř sedmkrát. Využívá energetických potřeb svých zákazníků, bývalých republik, Sovětského svazu a zejména států EU k hospodářskému nátlaku a nadměrnému zvyšování cen. Současný režim tam zajišťuje určitý prostor pro individuální život, což je v jeho historii naprosto ojedinělé. Od středověku přes omezení zákoníkem Domostroj a policejní režim Petra Velikého prožilo jen 12 svobodných let 1905-17. Teprve Gorbačevova perestrojka zajistila po 70 letech komunistického útlaku beztrestnost individuálního myšlení. Ve výhodném prostředí světového zájmu o ruská fosilní paliva se stabilizovala ruská ekonomika, státní zřízení, pravoslavná církev, západní demokratické svobody však jen neformálně. Tlak agresivní vlýdy G.W.Bushe, jenž dvakrát osudově podpořila i Česká republika, nese spoluvinu za nechtěné posílení tamního autoritativního režimu a jeho současnou agresivitu. Na konferenci NATO v roce 2008 vyjádřil tento režim svou touhu po zlepšení přátelské atmosféry, což to je třeba mezinárodně využít. Rusko je zmítáno světovou ktizí a jen rozvoj ekonomiky a individuálního života může Rusko modernizovat a tím i demokratizovat.

   Evropská unie nezvratně prokázala své schopnosti a možnosti převzetím vedoucí úlohy v boji proti změně klimatu a úsilí o trvalý světový rozvoj ve 21. století. Její tragédie spočívá v nejednotě, projevující se i její nevýznamnou vojenskou silou. Světová depresivní situace vytvořila Unii možnost stát se na dvacet až třicet let nejvýznamnější světovou silou, zklidňující politické napětí, pro což získala morální opodstatnění 50 lety míru mezi jejími státy a svou sociální politikou. Euroskepticismus a samostatná, ve svých důsledcích nemorální rozhodnutí některých jejích členů, zejména při irácké krizi, ji znemožnila této příležitosti využít. Neodpovědnými médii manipulovaní voliči nevybírají na nejvyšší politická místa politiky, jež by se stali zárukou účinné evropské a globální spolupráce. Proto Evropa nemohla zabránit vyhlášení války proti teroru pouhých dvanáct let po konci studené války. Následné události potvrzují známý fakt, že válku proti teroru zbraněmi vyhrát nelze. Za této konfrontace s miliardou vyznavačů islámu byla EU donedávna manévrována tlakem světové supermocnosti, snažící se zabránit zatím nezadržitelnému nástupu Číny na její přední pozici, do mentální války proti další pětině světového obyvatelstva.

   Bohatství znamená odpovědnost, avšak současná pravidla světového obchodu, vytvořená evropskými a dalšími západními státy vedou k tomu, že výhody globalizace navíc prospívají především mezinárodním koncernům a bohatým státům, chudí přicházejí zkrátka. Globální jev rostoucích rozdílů mezi bohatými a chudými státy i lidmi, eufemisticky nazývaný rozevírající se nůžky, vyvolává zášť, jež v kombinaci s náboženským poblouzením, které znovu zachvátilo islámské země, ale i USA a Rusko, může nebezpečně vyhrotit mezinárodní situaci. Publicistická převaha neseriozních a manipulovaných informačních medií, korupce a nízká politická odpovědnost, zpupné nebo i jen neobratné chování významných politiků, nepřispívají k atmosféře vzájemného porozumění. Oslabují pozice všech politiků a managerů, nakloněných hospodářským a sociálním reformám, posilujíc nacionalisty, fundamentalisty – fanatiky neschopné společnost povznést.
   ´

   Člověk spotřebuje pro svou výživu, jak uvádí KARAMANLIS (1996), denně 2,4 kWh, ročně 864 kWh energie ve formě potravin, což je z tohoto hlediska základní životní minimum. Občan USA spotřebuje ročně v průměru 104 MWh energie, což je 120krát více. To ilustruje základní fakt, jak ve vyspělých státech plýtvají občané energií pro zajištění svého komfortu, a jakým způsobem se drží zásad demokracie, jež ve své původní podobě spočívá na zásadách rovnosti, volnosti, bratrství všech lidí. Občané chudých rozvojových zemí spotřebovávají obvykle dvojnásobek energie, jež je nezbytná k jejich obživě. Ve světovém průměru spotřebovává 1 obyvatel 25násobek, tedy ročně 21 MWh.

   Základní opatření na světové úrovni, potřebná pro postupné vyrovnávání těchto tragických a nespravedlivých disproporcí, založená na výčtu WALLISE (2007) je možno rozšířit a formulovat požadavky, aby hospodářsky silné země severní polokoule (zejména země EU, USA a Kanada):
   1. odstranily bariéry importu z rozvojových zemí a subvenční systém, týkající se zejména zemědělských produktů, a otevřít své trhy,
   2. poskytly ochranu určitým trhům jižní polokoule (zejména chudých afrických zemí), jejichž trhy jsou násilně otevřené,
   3. poskytovaly masivní intervence na světovém trhu surovinami, postiženém příliš rychlou liberalizací, aby v případě potřeby byl regulována nabídka a poptávka a přebytky mohly bát vykoupeny s cílem spravedlivějšího rozdělení zisků,
   4. změnily dohodu o právech původce (Trade Related Aspects of Intellectual Property Rights), na jejímž základě se i léčiva stávají pro země, jež je nejvíc potřebují, cenově nedostupnými a zakázaly patentování variant semen a životních forem,
   5. zrušily navrženou o obchodě a službách GATS (Global Aggreement on Trade and Services), aby bylo možno lokálním dodavatelům dávat přednost, zavedením a změnami předpisů o hospodářské soutěži na světové i lokání úrovni a omezily nadvládu velkých mezinárodních podniků na světových trzích,
   6. upravily mezinárodní měnový a finanční systém tak, aby spravedlivě rozděloval kumulované nadbytky, vyrovnával rozdíly v bohatství dotacemi, úpravami předpisů působil na vyrovnání znalostí, vzdělání a přístupu ke kapitálu a uzavíral tak ony pověstné otevírající se nůžky.

   Racionalizace pro zhospodárnění využívání zdrojů, výroby i dopravy a odstranění všech odpadů je zapotřebí vzhledem k očekávanému zdvojnásobení počtu světové populace a omezenosti zdrojů i bez globální klimatické hrozby. Zásadní otázkou, jež stojí před odborníky, politiky a veškerou světovou veřejností je, zda prokázaná potřeba cesty setrvalého rozvoje při používání obnovitelných energií a spravedlivého podílení se na využívání surovinové základny, vyvolá účinnou světovou spolupráci, či zda se stane příčinou sporů a válek, při nichž nejbohatší státy budou nestydatě či naopak chudé státy zoufale usilovat o zlepšení své ekonomické situace na úkor těch ostatních. Poslední verzí záminky první velké války o přírodní zdroje v tomto tisíciletí, války v Iráku, bylo šíření demokracie, ve svém původním smyslu vědomého směřování k rovnosti, volnosti a bratrství.

   Boj s bídou miliónů, provázející globální klimatickou změnu, a terorizmem, jež je probouzen pocitemu ohromující nespravedlnosti, lze vyhrát jen trvalou a účinnou, sociálně zaměřenou mezinárodní spoluprací v rámci OSN i Evropské unie a rozvojovou pomocí, což vítězství demokratů a Baraka Obamy v prezidentských volbách USA může umožnit.

   Reply